„Chlubit se cizím peřím“ nemusí mít pejorativní význam

Obdivujme zručnost malířů, sochařů a také ty, kteří veřejnosti
umožňují sdílet sílu emocí uměleckých děl.

Podívejte se sami

Český rukopis je hůř definovatelný, říká marketér TONu Jan Juza

  • Autor díla ve sbírce: ..
  • Majitel děl: ..

 

 

Značka TON má dnes historickou výpovědní hodnotu.

 

To je to, co se dnes snažíme ukazovat. Pamatuji si, že když jsem přišel do TONu, to je asi 7 let zpátky, bylo tam zakázané focení, natáčení výroby. Dnes děláme pravý opak. Protože jsou značky, které si produkty nechávají vyrábět v Číně nebo u jiných dodavatelů. Nejsme jako Čína, která si nalifruje mraky lidí. My musíme sehnat kvalifikované lidi nebo si je vychovat , navíc máme limitovaný počet forem, na kterých se vyrábí, takže ten proces navýšení kapacity výroby není tak jednoduchý. Poté hlavní nápor opadne a budete propouštět. Je to jiná zodpovědnost mít značku i s výrobou.

 

Jaký byl vývoj designu výrobků? 

 

Ten vývoj byl složitý. Během komunismu jej dělali samotní vývojáři. Poté se značka Thonet rozdělila. Různé země měly různá práva na různé produkty. Ta tradiční ohýbaná židle byl design, který byl daný už desítky let. Během komunismu jej chlapi trochu pokřivili. A pak někdy v roce 2008 když přišla taková ta hospodářská krize a začali sílit pozice řetězců značky Ikea, Asko a taky Čína. Produkty TONu přestaly být konkurenceschopné. Design byl všelijaký, navíc takový dokázal dělat kdokoli, takže se řešilo, co s tím. A tehdy se šláplo do designu.

Začali jsme spolupracovat se studenty. První dvě židle z novější vlny byly v podstatě diplomové práce. Ukázalo se, že to funguje a začali jsme hledat různé designéry a loni to vyústilo ve spolupráci s Arikem Levym- což je pro nás obrovský posun. To znamená, že designeři TONu jsou zpravidla externisté.

 

Který model je nejprodávanější?

 

Dnes je to židle Ironica a Merano. U židle Ironica je to paradox, protože v Česku se neprodávala. Všichni ji měli za takovou „socik“ židli, protože se prodávala za komunismu. Starší garda zákazníků ji měla takto zafixovanou, na druhou stranu nová generace už ji zase používá. Byť TON byl kvalitní, dnes je ještě do detailu kvalitnější. Židle jsou začištěné i zespodu. 

 

Jak vnímáte tradici designu českého nábytku z evropského pohledu?

 

Má příběh. Poznáte rukopis italský, skandinávský. Ten český je hůř definovatelný. Myslím, že stojíme někde mezi. Teď jsou na vzestupu skláři. 

 

Kterého malíře nebo grafika nejraději komponujete ke svým židlím?

 

Tohle je práce Jiřího Karáska z Marvilu. Kousek žulového šutru, který z dálky působí jako měsíc. Snažíme se používat české věci, české designery doplňků a mám pocit, že to funguje. České firmy by tak měly pracovat, protože jsme malá země a spoustě firem jsme pomohli na různá místa. 

 

 

Foto, text: Anežka Sobková