„Chlubit se cizím peřím“ nemusí mít pejorativní význam

Obdivujme zručnost malířů, sochařů a také ty, kteří veřejnosti
umožňují sdílet sílu emocí uměleckých děl.

Podívejte se sami

Pro Liběnu Rochovou je minimalismus inspirací

  • Autor díla ve sbírce: .
  • Majitel děl: Liběna Rochová

Tento prostorný byt na Malostranském nábřeží využíváte především jako atelier. Pořádáte zde své limitované komorní přehlídky?

Mám ráda minimum nábytku, čisté bílé plochy a pár zajímavých kousků. Co je tady nejkrásnější je výhled na Střelecký ostrov, Národní divadlo, řeku. Jsou to překrásné obrazy v každém ročním období. Ráno když vychází slunce je nádherný pohled na stromy, za úplňku je Praha magická. Je to starý dům s jistým geniem loci. Atmosféra kontrastu moderního s tím starým. Byla jsem inspirována galeriemi ve Vídni, Paříži, Miláně, kde ve starých soukromých domech začaly vznikat galerie. 

 

Nechcete mít v Česku obchod?

Já nechci mít v Čechách obchod. Přála jsem si, aby klientky měly pocit, že přišly domů. Je to intimní prostředí, mimo ulici. Nechci se podbízet trhu. Klientela tady ještě není taková, jak bych si představovala. Kultivovanost, vyspělost a porozumění žen oděvům ještě není na dobré úrovni.

Měla jsem nabídku v New Yorku na 5. Avenue. To by se mi líbilo, ale nevyšlo to. Finančníci, kteří do toho měli vstoupit a kteří poskytovali finanční zázemí Donně Karren už dávali peníze do jiného okruhu showbusinessu.

 

Čím se ráda obklopujete ve Vašem běžném žití? Sledujete více čistotu linií nebo věci s příběhem?

V brněnském bytě mám krásného Buddhu ze Srí Lanky, který má svůj příběh. V tom minimalistickém prostoru má výjimečné místo, jinak tam je čisto a jeden obraz od Zdeny Hömové. I na to běžné žití mám ráda čistý stůl, minimalismus v nábytku. Je to moderní dům, prosklená přístavba. Miluji tento minimalismus, protože mi nechává klid na práci, na přemýšlení. Bílé stěny, bílé rolety.

 

..nic vás nerozptyluje..

Ano, takto to mám. Když jsem zahlcena drobnostmi, poličkami, nábytečkem jako na zámku, rozbíjí mne to. Každý to máme jinak. Já potřebuji čisté, jednoduché plochy. Někdo by řekl hygienické. Když přijde v Brně návštěva do kuchyně, kde mám všude velké skleněné stoly, ptají se mne, jestli vůbec vařím. Normálně vařím, jen to uklízím. Čisto na stole, čisto v hlavě. 

 

Na zdech Vám visí fotografie. Své práce máte na stěnách a klientky si je tudíž mohou prohlédnout. Máte svého fotografa?

Troufnu si říct, můj dvorní fotograf je Dušan Šimánek. Na některých fotografiích jsou také skleněné šperky, které vnikly při spolupráci s firmou AJETO. Teď mne pozvali na světové sympozium skla, kde budu tvořit. Sklo mne přitahuje celý život. Necítím se jako sklář, k těmto umělcům mám velký respekt, ale potřebovala jsem si zrealizovat něco, co jsem měla v hlavě. Všechny tyto kolekce byly nominovány na Czech Grand Design.

 

Vy jste tedy oslovila skláře. Jak se spolupráce vyvíjela?

Před několika lety jsem měla vize, které jsem chtěla zrealizovat. Představila jsem svůj projekt a jim se to líbilo. Přijela jsem tam, byla u pece a pozorovala postup. Poté jsem byla pozvána na workshop, kde vnikly Šperky pro paní Gulliverovou. Byly to obrovské skleněné brože a korále na laně. Chci si udělat kurz, abych si řemeslo osahala......., pozorovat sklářské mistry je unikátní. 

 

Navštěvujete i jiné výtvarné okruhy?

Mám ráda přesahy, dělám také papírové obrazy velkých rozměrů. Dostala jsem objednávku pro dům v Cannes, abych vytvořila papírový obraz a tak jsem vytvořila tři, které jsou v různých interiérech a chci v tom pokračovat dál. Před pár lety jsem byla oslovena, firmou Konsepti. Znají mou volnou tvorbu, protože s papírem dělám celý život  (dělám papírové sochy). S mojí dcerou arch. Magdalenou Rochovou a Janem Činčerou jsme vytvořili Kokony, které zakrývaly nábytek světové designérky Patricie Urquiola. Tato kolekce získala 2. místo za Obchod roku na Czech Grand Design. Dělala jsem také instalaci pro SIMPLE CONCEPT STORE na design bloku. Tato instalace získala cenu šéfredaktorů. Jmenovala se Ikonické kabáty. Kabáty Denisy Nové byly mezi sklem a moje levitovaly.

 

Máte vztah k nějakému současnému umělci?

To je skvělá otázka. To co je zde na zemi (na textilním plátně) jsou sochy Milana Grygara. Před několika lety jsem viděla v galerii Zdeňka Sklenáře jeho Partitury a byla jsem naprosto unešená. Rozhodla jsem se pro speciální tisk. Sochy pana Grygara nechávám tisknout na látku, z ní pak vytvořím oděv. Oděvní partitury. Byly na Design bloku a byly nominovány jako výjimečný počin. V květnu byla oděvní performance v DOXu, kde jsem prezentovala moji transformaci soch a obrazů na oděv. 

 

 

foto, text: Anežka Sobková